Vzpomínka na prof. Konopu

Ve věku 75 let zemřel v sobotu 9. dubna prof. Vojtěch Konopa. Jménem celého Ústavu vyjadřujeme upřímnou soustrast rodině. Jeho ztráta je pro nás velmi smutnou zprávou.

Prof. Vojtěch Konopa (vlevo) na společné fotografii s prvním ředitelem CXI doc. Petrem Tůmou.

Vojtěch Konopa a CXI

Není na TUL mnoho takových, kteří by se mohli pochlubit tak výraznou osobní účastí na rozvoji univerzity, jako byl Vojtěch Konopa. Do Liberce přišel v roce 1989, v době revolučních politických, organizačních a personálních změn, se zkušenostmi nabytými v praxi i při výuce na ČVUT. Přišel s představami, pro které uměl nadchnout, s vizemi, o kterých uměl komunikovat, a také s nebývalým elánem. O svých kvalitách brzy přesvědčil, a tak se postupně stal proděkanem, prorektorem, děkanem i rektorem. To, že nastoupil na univerzitu na začátku její přeměny z VŠST na Technickou univerzitu, vnímal jako svoji šťastnou příležitost. Štěstí přálo připravenému, a tak také díky jeho práci vznikly na liberecké univerzitě nové fakulty. Mimořádně významný byl jeho podíl při vzniku Fakulty mechatroniky, na které brzy našel také prostor pro svoji učitelskou i vědeckou práci.

Vojtěch Konopa byl zvolen rektorem ve chvíli, kdy byla na TUL dokončena modernizace struktury vzdělávání, tj. vedle tradičních fakult začaly dobře pracovat fakulty nové. Oblast, ve které přetrvávaly nedostatky, byl technický stav laboratoří. Při řešení tohoto problému rektor Konopa navázal na kroky svého předchůdce a aktivně rozvíjel záměr dát TUL velkoryse pojatou budovu L plnou dobře vybavených laboratoří. Prof. Konopa viděl ještě dál. Začal rozvíjet myšlenku vytvořit organizačně samostatné a oborově mezifakultní pracoviště s ambicí fakulty spojovat a poskytnout jim prostor pro synergickou spolupráci.

Tak vzniklo CxI.

Prof. Konopa svým způsobem přišel, viděl a zvítězil. Bohužel, když píšeme tato slova, tak již Vojta není mezi námi. V osobní rovině bude mnohým z nás moc chybět. V rovině pracovní nám chybí jeho elán, nadšení a vize již dávno, jeho nemoc mu již delší dobu bránila pracovat, i když bylo vždy zřejmé, že by rád ve své práci pokračoval.

Vojtovi je potřeba na dálku poděkovat. Spoluvytvářel koncepce a dovedl je prosadit a věřil nám při jejich realizaci. Tím mnohým z nás vytvořil mimořádně kvalitní a lidsky příjemné pracovní prostředí.

Jeho vize žijí na TUL stále dál a přejme si, aby se brzy objevila osobnost s pozitivním myšlením, se smyslem vnímat a pozměňovat realitu, s korektností při řešení problémů a s dalšími hodnotami, které Vojta zosobňoval.

Čest jeho památce.