„Pobaví mě, když mi lidé řeknou, že nevěří v nano,“ říká Fatma Yalcinkaya

Objevila nové způsoby, jak využít nanovlákna v environmentální oblasti. Fatma Yalcinkaya je vědkyně, jejíž jméno rezonuje u nás i v zahraničí. Před více než dekádou ji na Technickou univerzitu v Liberci z Turecka přilákal právě nanosvět.

Fatma přichází na náš rozhovor přesně na čas, připravená na každou otázku. Je na první pohled jasné, že má pevně stanovený směr, kterým se chce ubírat, přitom ale působí velmi skromně a příjemně. Její odhodlání a píle se vyplácí, protože čtyři roky po sobě patří mezi 2 % nejcitovanějších vědců a vědkyň na světě ze všech oborů, které zahrnuje Scopus, podle databáze Elsevier a SciTech Strategies společně se Stanford University.

Nano-malý, mega-zajímavý

Fatma si v Turecku vybrala obor textilní průmysl, protože byl v té době na vysoké úrovni. Jako stáž v programu Erasmus si vybrala Technickou univerzitu v Liberci. Tady propadla kouzlu nanosvěta. “Nanosvět je opravdu malý, ale také opravdu zajímavý. Baví mě, že to je multidisciplinární spojení chemie, polymerů, materiálů anebo fyziky. Liberec jsem si vybrala proto, že patří mezi světové jedničky v nanotechnologiích,“ říká.

Na TUL potkala Oldřicha Jirsáka, který zhotovil první průmyslový nanospider. A právem jím byla ohromená. Nanospider si lze opravdu představit jako pavouka, který tvoří vlákna tak tenké, že je potřeba mikroskop, aby byly hezky vidět. Jenže toto zařízení pracuje mnohem rychleji a je o něco větší než člověk. A právě v rychlosti je nanospider přelomový.

Partneři i ve výzkumu

V roce 2010 se rozhodla, že se přestěhuje do Liberce natrvalo a vzala s sebou i manžela, který pracoval také na TUL, ale nyní pracuje pro firmu. S manželem jsou partnery i ve výzkumu a vypomáhají si. „Je pro mě oporou, i když mi jednou omylem pustil elektřinu do těla,“ směje se. „Po vysilujícím dni měření pro mojí dizertaci jsem měla ještě prsty na jehle, na které se tvoří vlákna. Je na ní připojené napětí. A manžel si toho nevšiml a pustil do mě omylem proud. Nebylo to vysloveně bolestivé, ale bylo to nepříjemné,“ vzpomíná Fatma.

Kontakt výzkumu s průmyslem

Než zakotvila Fatma na Ústavu pro nanomateriály, pokročilé technologie a inovace TUL, zkusila pracovat ve výzkumné firmě částečně podporované státem, která se zaměřovala spíše na základní výzkum. „Bylo tam špičkové přístrojové vybavení, dostalo se nám školení na jednotlivé přístroje a mohli jsme je použít. Byla tam také jedinečná příležitost publikovat mnohem častěji v prvním decilu. Na druhou stranu tam byla také velká konkurence a ten tlak mě odrazoval. Na TUL je to jiné, můžeme pracovat pouze na přístrojích v rámci našeho oddělení. Pokud chceme použít nějaký další přístroj, musíme najít projekt, který práci na něm financuje. Vybavení je tu ale skvělé,“ vysvětluje Fatma, pro kterou je pozitivní stránkou CXI TUL to, že jsou tam velmi příjemní lidé a je tady blízké propojení s průmyslem. Vidí, jak je její výzkum použitý v průmyslu.

“Nikdy jsem si nepředstavovala směr, kterým se chci ubírat. Chtěla jsem cestovat po světě a objevovat. A jako vědkyně přesně toto dělám. Opravdu si to užívám, poznávám nové lidi nebo nové směry ve výzkumu. Práce na univerzitě pro mě představuje více možností, jak začít nový výzkum. V průmyslu jsem sice blíže reálné aplikaci, ale začít nový výzkum není tak jednoduché,” vypočítává Fatma důvody, proč si zvolila dráhu vědkyně na univerzitě.

Kdo nevěří v nano?

Radost. Tu cítím z Fatmy, kdy mi začne popisovat svůj výzkum mikrobiálních palivových článků. Takový článek je tvořený mikroorganismy z odpadní vody a odpadní voda slouží i jako zdroj organických látek, které jsou jejich potravou. Bakterie přeměňují potravu na elektrony a energie v nich se dále využívá. „Mikrobiální palivové články nezůstávají jen v laboratoři. Tento systém byl použitý pro napájení festivalu v Glastonbury anebo se používá v Africe jako zdroj světla na veřejných toaletách, na tom pracuje Ioannis Ieropoulos and jeho tým v UK.“

„Vždycky mě zaskočí, když někdo řekne, že nevěří v nano,“ pobaveně pokračuje ve vysvětlování svého výzkumu Fatma. „A přitom má tolik různých uplatnění. Já se například věnuju membránovým technologiím pro čištění vody a její znovupoužití. Membrány si připravuji sama s užitím nanovláken a může se v nich zachytit celé spektrum specifických látek, třeba i mikroplasty nebo olejové látky. Ale taková membrána jde použít i pro odsolování vody anebo jako podpůrnou vrstvu při filtraci vzduchu,“ nadšeně vysvětluje další směry svého výzkumu.

Pod pokličku firem

Momentálně nejintenzivněji Fatma pracuje na projektu financovaném mezinárodním Visegradským fondem, který spojuje Technickou univerzitu v Liberci s akademickými institucemi v Polsku a Maďarsku, a také s průmyslovými firmami. „Naším cílem je vytvořit síť excelence v oblasti nanovláken v V4 zemích díky propojení akademických institucí a průmyslu. Takže já tam přináším svoje poznatky o nanomembránách. Je to projekt zaměřený více na sdílení zkušeností, ale protože spolupracujeme i s firmami, tak víme, které problémy průmysl pálí a na čem dalším máme pracovat. Myslím, že pokud věda zůstává za zavřenými dveřmi, tak nemá smysl. Hodně podporuji open science, otevřená věda napomáhá výměně znalostí a přispívá k rozvoji vědy na mezinárodní úrovni. Momentálně mám plnou hlavu přípravy na workshop,“ zakončuje Fatma.

Česká rodina

A kde se vidí Fatma za pět let? Opět na CXI TUL. Jednoduše je tu spokojená, možná také proto, že se jí na začátku dostalo opravdu vřelého přijetí. Vedoucí její dizertace ji vyzvedl na letišti a dovezl do pokoje, který měla sdílet se spolubydlící. Pomohl jí se zavazadly a připravil několik nezbytností do kuchyně, aby si mohla připravit jídlo. „Spolubydlící si myslela, že je můj táta. A opravdu, ve skutečnosti se můj vedoucí dizertace a jeho žena stali mojí českou rodinou. Opravdu si jejich pomoci cením.“