Gratulujeme novým akademikům

Na slavnosti Dies Academicus představil rektor Miroslav Brzezina nové profesory, docenty a doktory. Mezi nimi byli i vědci z CXI TUL. Přinášíme rozhovor s docentem Rafaelem Omarem Torres Mendietou a doktorkou Magdou Nechanickou.

Rafaeli, o čem je váš výzkum?

Zkoumám, jak laserové záření ovlivňuje materiály. Mým cílem je vytvořit velmi přesně nanomateriály, které mají požadované vlastnosti. Abych toho dosáhl soustředím se na tři hlavní strategie. První je přeskupování prvků v nanokompozitech, další je tvorba nanoslitin kombinací různých prvků do jednotlivých nanočástic. Poslední metodou je kontrola tvaru nanomateriálů.

K čemu je to dobré?

Díky tomu, že jsem se zaměřil na odhalování detailů syntézy nanomateriálů, tak jsme s mým týmem vytvořili materiály, které se dají použít na katalýzu procesů, uchování energie a její opětovné využití a také při výrobě smart fluids. Dále mohou mít antibakteriální vlastnosti, dají se použít na cílení léčiv nebo čištění vody.

Co byla nejtěžší chvíle při tvorbě práce?

Stejně jako pro mnoho kolegů, je jednou z našich největších výzev přesvědčit osoby s rozhodovací pravomocí o významu našeho výzkumu. Zvláště když je přenos technologií naší práce stále vzdálený.

A ty nejlepší chvíle?

Nejvděčnější okamžiky přicházejí, když mohu vidět reálný dopad našeho výzkumu. A to ať už inspirujeme k novým technologickým pokrokům, přispíváme k řešení složitých problémů nebo se nám podaří u studentů vypěstovat vášeň pro vědu.

Plánujete zůstat na CXI TUL?

Měl jsem to štěstí, že mi bylo uděleno stipendium Marie Skłodowska-Curie, které mi umožnilo pokračovat ve výzkumu po dobu dvou let. Od dubna následujícího roku budu pracovat po boku předního odborníka v mém oboru na univerzitě v Padově. Po absolvování tohoto stipendia se plánuji vrátit na CXI TUL. Chci přinést nové poznatky a širší pohled na další rozvoj mého oboru.

Titul PhD si za jménem může psát Magda Nechanická.

Magdo, o čem je ve zkratce váš výzkum?

Možnosti podpory biotechnologických procesů s využitím nanomateriálů a molekulárně genetických metod. Jinými slovy jsem se zaměřila například na vzorkování mikrobiální kontaminace ve vodě. Nanovlákna se zanořila v různých formách jako nosiče biomasy a vzorkovače. Průběžně jsme je odebírali a pomocí molekulárně-genetických metod jsem zkoumala, co na nich vyrostlo a co v těch vodách žije.

Jak by se to dalo použít v budoucnu?

Tuto metodu chceme využít pro kontrolu přítomnosti mikroorganismů ve vodojemech nebo ve velkých vodohospodářských stavbách. Stěry jsou tam dražší, je to technicky náročné, protože se vodojem musí vypustit. My nabízíme nosič, kde by narostla biomasa a potom bychom viděli znečištění.

Zkoumala jste i použití nanovláken v čištění odpadních vod. O čem byla další část vašeho výzkumu?

Používala jsem nanovlákna pro čištění odpadní vody v laboratorních reaktorech. Vlákna slouží jako nosiče biomasy, a má to tu výhodu, že biomasa tedy v reaktoru zůstává. Sledovala jsem, zda podporují růst nitrifikačních bakterií a zda pomáhají procesu čištění.

Co byl nejlepší a nejhorší moment při tvorbě práce?

Nejobtížnější bylo sepsat vše dohromady. Musela jsem si určit vlastní deadline, který jsem neposunovala. (smích)

Odeslání práce a obhájení. To byl nejlepší moment. Cítila jsem úlevu, že je to už hotové a za mnou.

Jaké jsou vaše plány do budoucna?

Moje budoucnost je spojená s CXI TUL. Teď pracuji na projektech a snažím se i víc zapojit do mezinárodních projektů. Učím na dětské univerzitě. Možná dostanu nějakého studenta na bakalářku nebo diplomku.